V posledních kapitolách se mi do smíchu vloudila ruská brutalita. Ke všemu jsou za dveřmi Vánoce. Tak se zcela hodí připomenout Vveděnského Vánoce u Ivanovových, úžasnou černou grotesku v adekvátní maďarské inscenaci. Inscenace, kterou jsem viděl v Katonově divadle na sklonku roku 2007, se dva roky po premiéře objevila i na programu mezinárodního festivalu Divadlo. Zaujala, i když ne tolik, aby v anketě SADu…

Prosinec 2019 a pařížský summit Ruska, Ukrajiny, Německa a Francie o řešení konfliktu na východě Ukrajiny. Před novináři usedají za kulatý stůl Merkelová, Macron, Putin a Zelenskyj. Putin je chvíli bohorovný, pak však jeho výraz tuhne, neboť dětsky rozpačitý a usměvavý Zelenskyj poutá pozornost a získává sympatie. Putin se v té chvíli ocitá na vedlejší koleji. Žádný komentář v tom smyslu sice…

Neznám žádný dobrý současný politický vtip. Myslím slovní. Kreslené ano. Tam vládne Miroslav Kemel, následovník Jiránka s Renčínem. Slovní vtipy ovšem chybí. I na internetu. Našel jsem jediný: „Okamurovi se může říkat Pitomio, ale jen když se jedná o oprávněnou kritiku, rozhodl soud.“ To je na pohled povedený vtip, jenže jde o titulek článku informujícího o reálném rozsudku. Z toho lze vyvodit…

Už delší dobu plánuji vložit do toho blogu jako intermezzo článek o Plukovníkovi Ptákovi. Teď se to hodí obzvlášť. Je to žánrem „veselá analýza“ ironického díla, a to bulharského. Současně jde o jednu z posledních inscenací Petra Lébla, od jehož úmrtí za necelý měsíc, 12.prosince 2024, uplyne čtvrt století. Někdo by si mohl myslet, že Petr Lébl byl ve všem…

Zdál se mi sen, že spím, ale budím se, protože je půl osmé a já bych měl vstávat. Tak se opravdu probudím, sednu si, kouknu na hodinky a vidím, že je sotva pět. Samozřejmě, že už nemůžu usnout. Ani teplé mléko s medem nepomáhá. Jde mi hlavou, že je divné a na kvadrát ironické, když si ze mě může mé…

Za normalizace se po Praze vyprávěla tahle, údajně autentická historka Jiřiny Bohdalové. Byla na jakési slezině umělců s komunistickými funkcionáři, odskočila si na dámy, a když vycházela, z pánů se vynořil Lubomír Štrougal. Bohdalová, aby zažehnala rozpaky, se mu jala vyprávět anekdotu. „V Anglii se před toaletou srazili dva lordi. Jeden šel k umyvadlu, druhý ne, a ten první spustil: Nás v Oxfordu učili,…

Jako druhou vsuvku vkládám článek z čísla 3/1996. Věnovaný je frašce v reflexi tří legendárních inscenací: Okno do hlavy (Labiche, Pokorný, Divadlo Komedie), Hlava medúzy (Vian, Lasica, Studio Ypsilon) a O škodlivosti tabaku a pod. (Čechov, Strnisko, Štúdio S).

Před dávnými časy v předalekém 20. století, někdy v první půlce 60. let, jsem se na pionýrském táboře dopustil urážky národního symbolu. Přesněji dvou symbolů. Při ranním vztyčování vlajky a zpěvu státní hymny jsem totiž dostal škytavku. Dozorující soudružku to natolik urazilo, že mi dala pohlavek. Nespravedlivý: za škytavku jsem nemohl. Popuzená pionýrská vedoucí zjevně usoudila, že mohl. Ve mně se zážitek…

Požadavek korektního humoru na první pohled souvisí s jinými pokusy o mravní očistu společnosti (me-too, Ne!musíš to vydržet…), v nichž lze najít projev zvýšené odvahy u léta ponižovaných. Zároveň je v takové mravokárnosti spatřována obdoba honů na čarodějnice, tedy fanatismu, který bývá projevem oportunistické zbabělosti a hysterie. Asi jde o dvě strany téže mince, které postihují ve větší či menší míře i každou mravopočestnost.…

Jako vsuvku vkládám 33 let starý článek o smíchu, holandských Dogtroep a jejich Ukradených titulech, francouzských Klaunech Maria Gonzalese a hlavně o poslední Provázkovské inscenaci Bolka Polívky Mickey Mouse, Don Quijote a ti druzí. (Svět a divadlo 3/1991).