Už delší dobu plánuji vložit do toho blogu jako intermezzo článek o Plukovníkovi Ptákovi. Teď se to hodí obzvlášť. Je to žánrem „veselá analýza“ ironického díla, a to bulharského. Současně jde o jednu z posledních inscenací Petra Lébla, od jehož úmrtí za necelý měsíc, 12.prosince 2024, uplyne čtvrt století. Někdo by si mohl myslet, že Petr Lébl byl ve všem…

Zdál se mi sen, že spím, ale budím se, protože je půl osmé a já bych měl vstávat. Tak se opravdu probudím, sednu si, kouknu na hodinky a vidím, že je sotva pět. Samozřejmě, že už nemůžu usnout. Ani teplé mléko s medem nepomáhá. Jde mi hlavou, že je divné a na kvadrát ironické, když si ze mě může mé…

Za normalizace se po Praze vyprávěla tahle, údajně autentická historka Jiřiny Bohdalové. Byla na jakési slezině umělců s komunistickými funkcionáři, odskočila si na dámy, a když vycházela, z pánů se vynořil Lubomír Štrougal. Bohdalová, aby zažehnala rozpaky, se mu jala vyprávět anekdotu. „V Anglii se před toaletou srazili dva lordi. Jeden šel k umyvadlu, druhý ne, a ten první spustil: Nás v Oxfordu učili,…

Jako druhou vsuvku vkládám článek z čísla 3/1996. Věnovaný je frašce v reflexi tří legendárních inscenací: Okno do hlavy (Labiche, Pokorný, Divadlo Komedie), Hlava medúzy (Vian, Lasica, Studio Ypsilon) a O škodlivosti tabaku a pod. (Čechov, Strnisko, Štúdio S).

Před dávnými časy v předalekém 20. století, někdy v první půlce 60. let, jsem se na pionýrském táboře dopustil urážky národního symbolu. Přesněji dvou symbolů. Při ranním vztyčování vlajky a zpěvu státní hymny jsem totiž dostal škytavku. Dozorující soudružku to natolik urazilo, že mi dala pohlavek. Nespravedlivý: za škytavku jsem nemohl. Popuzená pionýrská vedoucí zjevně usoudila, že mohl. Ve mně se zážitek…

Požadavek korektního humoru na první pohled souvisí s jinými pokusy o mravní očistu společnosti (me-too, Ne!musíš to vydržet…), v nichž lze najít projev zvýšené odvahy u léta ponižovaných. Zároveň je v takové mravokárnosti spatřována obdoba honů na čarodějnice, tedy fanatismu, který bývá projevem oportunistické zbabělosti a hysterie. Asi jde o dvě strany téže mince, které postihují ve větší či menší míře i každou mravopočestnost.…

Jako vsuvku vkládám 33 let starý článek o smíchu, holandských Dogtroep a jejich Ukradených titulech, francouzských Klaunech Maria Gonzalese a hlavně o poslední Provázkovské inscenaci Bolka Polívky Mickey Mouse, Don Quijote a ti druzí. (Svět a divadlo 3/1991).

Tento text je prvním pokračováním článku z 1.dubna 2024. Volně navazuji na jeho konec vyvěšením dalšího mého oblíbeného vtipu od Pavla Kantorka. Dikobraz, ve kterém vyšel (asi 1967), jsem si koupil v půlce cesty ze školy domů. Hned před trafikou jsem se přidal k těm chechtajícím se kočkám. Jde podle mého názoru o extrakt – a dobrý vtip má být extrakt – směšné…

Jedna z otázek dne (a den už trvá nějaký ten pátek a přeje moralistům) zní: Čemu je a čemu není vhodné se smát? Ukazováček je zdvižen a varuje před zraňující nekorektností. Mě od první chvíle, kdy jsem se s požadavkem takové korektnosti setkal, jde hlavou, zda opravdu vtip, co se nikoho nedotkne, existuje. Jeho vzorem by teoreticky mohl být ten, který je…