Prosinec 2019 a pařížský summit Ruska, Ukrajiny, Německa a Francie o řešení konfliktu na východě Ukrajiny. Před novináři usedají za kulatý stůl Merkelová, Macron, Putin a Zelenskyj. Putin je chvíli bohorovný, pak však jeho výraz tuhne, neboť dětsky rozpačitý a usměvavý Zelenskyj poutá pozornost a získává sympatie. Putin se v té chvíli ocitá na vedlejší koleji. Žádný komentář v tom smyslu sice dnes na internetu nenacházím, ale tehdy – tak si to aspoň pamatuju – v televizi zazněl: Zelenskyj Putina mediálně porazil. Mně se od té doby vrací pocit, že právě tahle Zelenského výhra se Putina dotkla, že právě proto se rozhodl pro válku. Roky budoval svůj obraz bohatýra-supermana, judisty, hokejisty, letce, jezdce, člověka, který se umí postavit tygrovi a dokáže i z moře vylovit starou amforu, hrdiny, který je populární ve své východní říši i na západ od ní, neboť vyvolával dojem pragmatika, který dokáže udržet na řetězu agresivní ruské nácky. Natolik Západu učaroval, že se stal – ač bývalý sovětský agent – i vizuálním vzorem pro výběr nového Jamese Bonda Daniela Craiga a proslulý Oliver Stone ho adoroval ve filmovém interview Svět podle Putina (2017). A nejednou přijde nějaký komik, který si získal slávu rolí ukrajinského prezidenta jménem Goloborodko ve vlastním komediálním seriálu Služebník lidu, aby se, šašek jeden, pak podobným způsobem jako jeho postava prezidentem stal a seriózního velikána světové politiky pokořil.
Je to zvláštní trend, že se komedianti stávají politiky. Nejprve to byl komik Jón Gnarr na Islandu, který v reakci na krizi, když nezodpovědné chování bankéřů málem v roce 2008 zapříčinilo bankrot země, založil recesistickou Nejlepší stranu, která mimo jiné slibovala, že žádný z volebních slibů nesplní. Vyhrál s ní v roce 2010 volby a stal se starostou Reykjavíku. Přesněji se té role na předem přesně vymezené jedno volební období ujal (v jeho případě tenhle obvykle nevhod používaný výraz sedí). Byl úspěšný. Z ekonomické a politické krize Island vyvedl a v roce 2013 rozvázal partnerství s Moskvou, a to na protest proti zákazu moskevského pochodu Pride. Splnil slib a svět politiky opouští. Jiný komik, Ital Beppe Grillo, ze svého politického angažmá představitele Hnutí pěti hvězd, které založil a s kterým v roce 2013 získal v parlamentních volbách čtvrtinu hlasů, kariéru nevytěžil. Zprvu tomu bránilo, že byl v minulosti odsouzen za neúmyslné zabití, a pak, že se se svými stranickými kolegy, kteří převzali otěže, rozkmotřil. Škoda to asi nebyla. Pravděpodobně byl spíš vzteklý šiřitel antisystémových názorů než skutečně vtipný glosátor.
Zelenskyj je každopádně jiná sorta komika-politika. Byť start měl jako jeho kolegové z Islandu a Itálie. Prezidentem se totiž stal v roce 2019 coby představitel strany pojmenované po jeho seriálu. Proměna v bojovníka, který se vzepřel Rusku, je však už jiný příběh. Překvapil myslím všechny. Putina i Západ. Domnívám se, že kdyby se stalo, co nejspíš Putin předpokládal, že nebude bránit ruské okupaci, Západ sám by spustil leda další nedůsledné sankce. Až jeho rozhodnost si vynutila ráznější, byť stále příliš slabou podporu.
Škoda, že roku 2019 v Paříži netrefil Putina šlak. To by byl ideální konec střetu Komika se Supermanem. Mohla by z toho vzniknout i nějaká pěkná písnička, vhodná do páru s Králem a Klaunem Karla Kryla.
* Martin Matejka si ex post vzpomněl a poslal mi k minulému dílu politický vtip. Sem se hodí:
Volá ruský voják z Ukrajinského bojiště mámě. „Je to tu, mami, děsný. Úplný masomlejnek!“ – „Říkáš masomlejnek? Ale ten máme. Seber mikrovlnku!“
