Už delší dobu plánuji vložit do toho blogu jako intermezzo článek o Plukovníkovi Ptákovi. Teď se to hodí obzvlášť. Je to žánrem „veselá analýza“ ironického díla, a to bulharského. Současně jde o jednu z posledních inscenací Petra Lébla, od jehož úmrtí za necelý měsíc, 12.prosince 2024, uplyne čtvrt století. Někdo by si mohl myslet, že Petr Lébl byl ve všem všudy depresivní, tragický člověk, ale omyl. Měl i velký smysl pro humor. Zrovna u zkoušení téhle inscenace však – co vím – u svých herců trochu narazil: nechápali prý, proč takovou ptákovinu mají zkoušet naplno, tedy se vší vážností. Když tenhle článek v SADu vyšel, nechal ho prý Petr Lébl rozvěsit na chodbě k šatnám Divadla Na zábradlí. Po několika letech mi řekl Leoš Suchařípa, že teprve při jeho čtení pochopil, o co režisérovi vlastně šlo. Což byla od významného teatrologa a redaktora Divadla, který se až díky okolnostem, včetně zákazu zmíněného časopisu, stal neméně významným hercem, poklona, jíž se tímto pyšně chlubím.
