ALEŠ FREL 17.6.1949 – 28.10.2024

Loutkář, stromolezec, profesionální arborista, sportovec (do SADu nám věnoval pohár, který vyhrál v plavání) a hlavně kamarád, od kterého mám spoustu lipového dřeva i topolové kůry na vyřezávání, ale i z pokáceného stromu vyříznutou turistickou značku a větev ornamentálně „dekorovanou“ žravým hmyzem. Stromy prořezával nejen v parcích, ale i kdekomu na zahradě. Taky nám. Když lezl dobrých patnáct metrů vysoko do koruny naší borovice, aby uřízl nebezpečně trčící větev, měl jsem zdola závrať za něj.

Zpráva, že zemřel mě zasáhla dvakrát. Poprvé tím, že umřel, místo toho, aby se – tak jsem si to představoval – uzdravil. Podruhé tím, že jsem mu nezavolal. Nechápu proč. Asi ze strachu. Teď si to moc vyčítám.

Pán Bůh mi odpusť. A Aleš taky.

Bude mi chybět.

_{Tato turistická značka byla na stromě, který dostal Aleš za úkol porazit. Zmátlo to prý cyklisty, kteří pak nevěděli kudy dál. Aleš nám ji věnoval do redakce a já z ní udělal jedno SADařské PF. Jeden divadelník poněkud komunistického smýšlení z toho usoudil, že tou modrou barvou dávám najevo, že jsem pravičák a volič ODS.}

_{Pohár, který Aleš vyhrál v plavání a který se rozhodl umístit u nás. Účastníci v té kategorii 60+ byli myslím dva. Plánoval jsem si, že se taky takového závodu účastním, ale až bude jisté, že v té kategorii bud sám, a že svůj pohár pak na oplátku věnuji Alešovi. Nestalo se. Dnes ani nevím, zda bych těch 100 metrů vůbec uplaval.}

*_{V topolové kůře umístěná peříčka nám taky věnoval Aleš do redakce. Některé z nich (spolu s několika vybranými kamínky z různých cest) jsme dali Alešovi do hrobu.}*

Připojuji lehce mystifikační Alešův článek podepsaný jeho ženou Ivou, který vyšel v SADu 6/2015 (inscenace, o níž píše, skutečně existovala, jak dokládají i fotografie Angeliky Gradwohl).