Jedna z otázek dne (a den už trvá nějaký ten pátek a přeje moralistům) zní: Čemu je a čemu není vhodné se smát? Ukazováček je zdvižen a varuje před zraňující nekorektností. Mě od první chvíle, kdy jsem se s požadavkem takové korektnosti setkal, jde hlavou, zda opravdu vtip, co se nikoho nedotkne, existuje.
Jeho vzorem by teoreticky mohl být ten, který je podle mé zkušenosti i vhodný k testování různého smyslu pro humor. Pavel Šimčík, od něhož jsem tu anekdotu před iks lety slyšel, ji prý vyprávěl rodičům a ti se nezasmáli, pouze udiveně zírali. Jako pak moji kolegové v redakci SADu. Mně připadá báječná. Tak tady je: Na pustém ostrově sedí tři trosečníci. Vyloví zlatou rybku a ta povídá: „Když mě pustíte, splním každému z vás jedno přání.“ První hned zvolá, že chce být doma a je pryč. Jenže druhý, že prý nic nechce. „Ale jdi,“ namítá zlatá rybka, „něco si určitě přeješ.“ „Já nevím? Tak ať mám místo ruky hada!“, řekne druhý a v tu chvíli se jeho ruka změní v hada, který se se syčením kroutí ve vzduchu. Třetí hned vykřikne, že chce být taky doma a zmizí. Zlatá rybka kouká na trosečníka s hadem místo ruky a říká: „Hele, výjimečná nabídka, můžeš mít ještě jedno přání.“ „Ne, díky, já nic nepotřebuju.“ „Neblázni. Pověz: co si přeješ!“ Trosečník: „No tak, jestli jinak nedáš… Ať mám tedy i místo druhé ruky hada.“ Stane se, ryba zmizí, na ostrově sedí trosečník, hadi se svíjejí a on vzdychne: „To jsem asi posral!“
Je tenhle vtip korektní? Nebo není? Co ti, které nerozesměje? Nebudou mít pocit, že jsou vyloučeni? Nebo tím, že jim vtip nepřipadá vtipný, dokonce ponížení?
Myslím, že otázka, čemu je a čemu není vhodné se smát, není správná. Lepší by bylo zjistit, čemu se spontánně zasmějeme. Případně, co nás rozesměje, byť se vzápětí zastydíme. Zkusme to. Zde je pár vzorků, s jejichž korektností je to nahnuté:
1. Přijde kocour za kocourkem a láká ho: „Pojď se mnou. Počkáme na kočku a zamrdáme si.“ Jdou a u díry v plotě čekají, až přijde kočka. Čas ubíhá a kocourek se začne vrtět. „Hele, kocoure, já půjdu domů. Mě už to mrdání nebaví.“
2. Víte, proč Hitler spáchal sebevraždu? Protože mu přišel účet za plyn.
3. Otec v porodnici. „Máte syna!,“ sdělí mu doktor. „Sláva a mohl bych ho vidět?“ „Ano, musím vás ovšem upozornit, že nemá ručičky.“ „Bože…“ „Nemá ani nožičky.“ „Ach…“ „Ani tělíčko.“ Přinesou v povijanu zavinuté velké ucho. „Ty můj chlapečku…“ „Musíte víc nahlas. Nedoslýchá.“
4. On: „Zahrajeme si na znásilnění, jo?“ Ona: „Ne!“ On: „Skvělé. Vidím, že pravidla znáš.“
5. Jde pošťák po ulici a kouká na malého kluka. „Copak to děláš, chlapečku?“ „Pácám, pácám, hovno s pískem pácám.“ „A co to bude?“ „Pošťák.“ Naštvaný pošťák o kus dál zastaví policajta: „Támhleten kluk plácá hovno s pískem a říká, že to bude policajt.“ Dotčený policista se hrne ke klukovi a hned výhružně. „Copak to děláš, chlapečku?“ „Pácám, pácám, hovno s pískem pácám.“ „A co to bude?“ „Pošťák.“ „A nebude to náhodou policajt?“ „Ne. Mám málo hoven.“
6. Lenin se u umyvadla holí. Vtom za ním přijde malý hošík a čučí. „Vypadni spratku!“, vzkřikne Lenin. Z toho je vidět, že Vladimír Iljič byl lidumil. Vždyť mohl toho kluka klidně podříznout.
Nevím, jak vy, ale já za sebe přiznávám, že mě rozesmály ty vtipy všechny. Párkrát jsem se však zastyděl. Důvodem byla např. vulgarita (jenže bez ní by anekdota č.1 ochabla, nebylo by ani zjevné, že je něžná, nevinná). Můj stud byl největší u vtipu č.2. Své uchechtnutí omlouvám tím, že ho nevyvolala náckovská, antisemitská neurvalost, nýbrž paradoxní absurdita důvodu k sebevraždě. Paradox hraje myslím ve směšnosti citovaných žertů podstatnou roli.
Někteří lidé soudí, že vtip má mít cíl. Já bych řekl spíš, že ho mít může. Podmínka to podle mě vůbec není. Třeba č.5 patřil mezi lavinu anekdot o policajtech, která se objevila před půl stoletím. I dnes, když už není utahování si z policistů vyjádřením odporu k režimu, se při něm lze od srdce zasmát. Směšný je stupňovanou a hned potrestanou uraženou ješitností. Což je špatná vlastnost, která může i moralistu potrefit.
p.s.: Budu rád, když mi napíšete, jak na Vás ty anekdoty působily. Doufám, že je víc rozveselených než pohoršených, že jsem nikomu nezkazil apríl, a ten se letos kryje s Velikonočním pondělím.
p.s.s.: Místo ilustrace uvádím svůj oblíbený kreslený vtip od Pavla Kantorka. Ten by mohl vadit snad jen ptakopyskům.
