Jak se teď začali zas na českých scénách rojit Hamleti, šlo mi hlavou, kolik jsem jich viděl a kteří mi zvláště utkvěli (míním v dobrém, neboť bohudíky na ty druhé docela rychle zapomínám). Byli tři: jeden loutkový, ve všem zmenšený, z 80.let (režie František Watzl, Julie a spol.) a dva „pořádní“ – Nekrošiusův a Nebeského (oba z následující dekády). Protože včera, 19. prosince, oslavil Jan Nebeský, ač klukovské vizáže, sedmdesátiny, napadlo mě, že bych mohl svůj tehdejší článek o jeho Hamletovi vyvěsit. Což učiním, i když je – k mému překvapení – trochu kritický. Dneska vůbec nevím proč. Abych obraz vylepšil, přidávám text, který jsem napsal o jiné jeho režii, o Manželské historii. O ní už jsem žádné pochybnosti neměl.
P.S.: Hamlet konce století vyšel v SADu 1/1995 a Zvesela na bitevní pole v SADU 4/2021.
