„Nesmyslný a nudně se táhnoucí film který má vzbudit pocit jako že migranti jsou nějací chudáci a polská vláda s těmi hrdiny co stráží hranici jako nějaké zlo. Já jakožto znalý toho co se tam doopravdy děje jsem fandil obráncům hranice. Je důležité se nenechat zmanipulovat takovou propagandou ve filmech tohoto druhu. Za mě to je prostě béčkové scifi s humornou chvilkou kdy útočníci dostanou na budku.“ – doslova, do poslední chybějící čárky takto – jako „odpad“ – glosuje film Angieszky Holland na ČSFD recenzent, který si říká muflonus. Je znát, že nejen v Polsku může film vyvolat zuřivý odpor. I když jsem toho názoru, že by Hranici měli vidět všichni, nejsem si jist, zda při tom všichni prožijí, co já: hluboký emocionální otřes, při němž jsem pochopil, jak okoralá je má empatie, jak přezíravě vnímám problémy „cizích“ lidí. Můj syn říká, že všichni jsme rasisti a jen ti lepší z nás s tím bojují. Stejně tak lze říct, že v sobě máme všichni brutální násilníky a vrahy. Ne náhodou je ochrana před tzv. ilegální migrací a speciálně před uprchlíky ne zcela bílé barvy pleti programem snad všech našich politických stran. Každý den média hlásí, kolik ilegálních uprchlíků se podařilo zadržet. Místo toho, aby hlásila, kolika z nich jsme pomohli. Chápu složitost problému. Těžko dáme domov všem, co trpí v totalitních režimech a v nuzných podmínkách. Měli bychom si ale uvědomit, že patříme mezi svobodnou a bohatou menšinu světové populace a už z pudu sebezáchovy se snažit pomáhat. Protože žádná, sebevyšší zeď nás nakonec neuchrání. Buď budeme smeteni, nebo sami sebe zničíme svou krutostí.
* Ve stejném duchu mluví Agnieszka Holland v rozhovoru s Jonášem Zbořilem pro Seznam Zprávy:
„Myslím si, že lidstvo má stejný potenciál dobra jako zla. Až na výjimky a krajnosti, jako jsou psychopati, kteří se krmí zlem, násilím a trápením lidí, nebo ti spravedliví, kteří mají imperativ, že když se setkají s nespravedlností a s utrpením, tak musí pomoct. Ale většina lidí může dělat jedno i druhé. A záleží na tom, jak tento potenciál k dobru či zlu využívají autority – třeba vláda nebo církev. Jak tlačí na vědomí lidí, aby souhlasili se zlem, aby ho podporovali, krmili.
Viděli jsme v dějinách, jaké jsou důsledky takové podpory. Není to poprvé, kdy se setkáváme se situací, která je těžko řešitelná, kdy se buď respektují hodnoty lidských práv a lidského života, nebo se za každou cenu brání vlastnictví vlády a zdroje. Pokud populistické a autoritářské vlády posílí, což je možné, protože migrační katastrofa je pro ně skvělá potrava, tak bude krize narůstat. Lukašenko nebo Putin přitom tuhle situaci nevymysleli. Oni jen manipulují, využívají ji, aby získali politické body.
A my se jako Evropané stáváme zajatci diktátorů. /…/
Ztratili jsme jasnozřivost a citlivost k tomu, čeho je lidstvo schopné a jaký je první krok k tomu, aby se stalo to nejhorší. Dost dlouho fungovalo očkování holocaustem, které taky vedlo ke vzniku Evropské unie. Existoval silný pocit, že nacionalismus a rasismus nutně vede ke globálnímu neštěstí. Ale to se vytratilo. Očkování přestalo působit.“
