Na anketní výzvu Hazard, nebo veřejná služba? Divadelních novin, vyvolanou neudělením grantu internetové platformě tohoto periodika, reagoval pozoruhodným příspěvkem Jan Šotkovský (https://www.divadelni-noviny.cz/hazard-nebo-verejna-sluzba-no-12). Na rozdíl od jiných diskutérů neplýtvá emocionálními výkřiky, ale věcně argumentuje. Jeden argument mi však v jeho článku schází.
Divadelní noviny dostávaly opakovaně na svůj internetový portál od MKČR dotaci, letos ne. Odborná komise MKČR v psaní, kterým neudělení grantu vysvětluje, nepíše, že by se ten portál od minula nějak zhoršil. Neudělení dotace na tento rok se proto jeví jako pochybné. Vysvětlovat to změnami ve složení rady též není dobrý argument. Všichni její členové znají (nebo by měli znát) praxi. Vědí tedy, že MKČR není schopno zavést víceleté granty, skutečnou evaluaci a včasné rozhodování a udílení dotace. Vědí tedy taky, že těm, kteří vykonávají kontinuální činnost, nezbývá než věřit, že jim bude podpora opět udělena, a to řádově ve stejné výši jako minule. Protože to je v daném, vadném systému věc slušnosti. Jistě je možné Divadelním novinám poradit (jak to komise učinila), aby náklady na svůj web pokryly z rozpočtu tištěných novin, leč košér to není. Spíš jde o výmluvu těch, kteří vědí, že slušní nebyli. A to nemluvím o nehorázné formulaci tiskové mluvčí MKČR Jany Malíkové, která bohorovně (a pokud jde o zveřejňování výsledků i nepřesně) konstatuje, že „na dotaci MKČR není žádný právní nárok a žadatelé jsou seznámeni s tím, že výsledky jsou zveřejňovány v prvním čtvrtletí kalendářního roku, na který se dotace uděluje“.
Proměnit systémovou chybu dotačního systému MKČR na pravidlo, s kterým prostě musí žadatel počítat, je zlomyslné eskamotérství, které by odborná komise měla jedním hlasem odmítnout, a ne se o něj při vysvětlování svého rozhodnutí opírat. Takhle se nelze divit, že postižení váhají, zda nejsou ti rádci podobně zlomyslní. Nebo zlomyslní a chamtiví, když jiným dotace snižují a sobě zvyšují.
I u sousedů by ovšem měli grantoví komisaři rudnout studem.
Komise slovenského Fondu na podporu umenia rozhodla, že neudělí Blaho Uhlárovi a jeho divadlu S.T.O.K.A. žádnou podporu na plánované nové projekty. Její vyjádření je povýšené: „Odborná komisia odporúča žiadosť nepodporiť vzhľadom na nejasne definovaný dramaturgický a inscenačný zámer. Rozpočet inscenácie je naddimenzovaný. Vzhľadom na zaužívaný inscenačný postup tvorcov divadla S.T.O.K.A. komisia odporúča žiadateľovi započať inscenačný proces a na základe vygenerovaných tém následne podať žiadosť na tvorbu javiskového diela.“ Mně se vybavilo, jak Uhlárovi loni – při příležitosti jeho sedmdesátin – v Bratislavě skládala poklonu nekonečná fronta gratulantů a ejhle, teď je ze zasloužilého mistra alternativní scény bambula, začátečník, který teprve musí moudré udíleče grantu přesvědčit o svých kvalitách. Tohle stanovisko podepsala pětičlenná sestava: Fašiangová Ingrid (generální ředitelka Divadla Nová scéna), Inštitorisová Dagmar (divadelní historička a teoretička), Kičiňová Miriam (ředitelka činohry Slovenského národného divadla), Krištof Martin (dramaturg), Timčíková Zuzana (kritička a teoretička).
Z reakcí na jejich rozhodnutí mi utkvělo, co napsala Dana Silbiger-Sliuková: „Zdá sa mi, že Uhlár bol a je pre mnohých neprijateľný, lebo je jednoducho nepohodlný. Pretože jeho divadlo bolo a zostalo akousi stokou problémov jedinca žijúceho v našej spoločnosti. Bolo to tak vtedy a je to tak aj teraz. Uhlár bol od svojich počiatkov politický a – ako málo kto – nerobil kompromisy. Myslím si, že sa ani dodnes nezmenil. Každý vie, že keď príde Uhlár, dozvieme sa niečo nepríjemné, respektíve niečo, o čom by sme radšej nevedeli, radšej nepočuli. A keď o tom vieme, tak nechceme vedieť.“ Souhlasím. Mě v té souvislosti napadlo, že není nad kolegialitu kolegů a že mentálně společnost „dozrála“ do stavu nové normalizace, tedy i náležitého vylučování. Strašidelné je, že to nemusí být – jako za Husáka – vyvoláno nějakým tlakem shora. Inklinace ke kurvárnám je nejspíš lidská přirozenost. A ta, když může, se projeví.
Mimochodem: inscenace, kterou teď Blaho Uhlár chystá, se jmenuje Normalizácia.
p.s.: Pro pořádek dodávám, že odborná komise MKČR pro oblast divadla rozhodovala v sestavě Mgr. Bergmannová Pavla (Slezská univerzita v Opavě, divadelní publicistka), MgA. Etlíková Barbora, Ph.D. (divadelní publicistka, redaktorka časopisu Svět a divadlo, blog Podhoubí), Grygar Jan (herec Národního divadla Brno, člen prezidia Herecké asociace), Mgr. Havlíková Helena (operní publicistka a specialistka na regulaci elektronických médií, vedoucí oddělení právních služeb Českého rozhlasu), MgA. Havlíková Lenka (předsedkyně komise, předsedkyně Asociace nezávislých divadel ČR, ředitelka Divadla X10), MgA. Hodonická Barbora (ředitelka zapsaného ústavu kontrapunkt, festival REGIONY – Mezinárodní divadelní festival Hradec Králové), Mgr. Horký Luděk (prezident Českého střediska ASSITEJ, manažer vývoje Centra dramaturgie tvorby pro děti a mládež České televize), MgA. Jarkovský Tomáš (ředitel Divadla Drak a Mezinárodního institutu figurálního divadla, scénárista a režisér, zástupce Asociace profesionálních divadel), MgA. Mírek David, Ph.D. (Katedra produkce DAMU), doc. Mgr. Ondra Miroslav (místopředseda komise, pedagog herectví a teorie v Ateliéru muzikálového herectví na JAMU, dramaturg Městského divadla Brno), MgA. Ondrová Tereza, dříve Sochová (vedoucí produkce TIC Brno, bývalá ředitelka divadla DISK), Mgr. MgA. Pola Petr, Ph.D. (umělecký ředitel Festivalu Malá inventura, Nová síť – koncepce, konzultace), MgA. Mgr. Svobodová Doubravka (manažerka pro podporu prodeje Opery Národního divadla a Státní opery, bývalá ředitelka Divadla v Řeznické a Divadla Na zábradlí, bývalá pedagožka a děkanka DAMU), MgA. Vůjtková Sylvie (dramaturgyně festivalu Dream Factory Ostrava, PR a marketing Komorní scény Aréna v Ostravě), doc. MgA. Zetel Michal, Ph.D. (umělecký šéf Horáckého divadla v Jihlavě, vedoucí Ateliéru muzikálového herectví a proděkan pro uměleckou činnost Divadelní fakulty JAMU, režisér).
P.S.: Při facebookové diskuzi na téma tohoto článku, připomněl Blaho Uhlár „doktrínu legitimního očekávání“ (v českém prostředí jde o „zásadu legitimního očekávání“): „Doktrína legitímneho očakávania je doktrínou verejného práva, ktorá spočíva v tom, že súkromná osoba, ako účastník právneho vzťahu, má voči orgánu verejnej moci isté odôvodnené očakávania. Tieto odôvodnené očakávania sa vzťahujú na postup orgánu verejnej moci, prípadne rozhodnutie tohto orgánu. Postup orgánu verejnej moci totiž musí byť predvídateľný (vzhľadom na právnu úpravu) a orgán nemôže v skutkovo podobných prípadoch rozhodovať rozdielne.“
