27. 4.1929 – 28.4.2023
Už pana profesora Ivana Vyskočila nepotkám, už si s ním nedám fernet, už ho neuvidím v boxerských rukavicích, už jím nebudu ohřměn… A tak – protože zrovna skládám „jízdní řád“ 12.ročníku Ohromných maličkostí – vzpomínám na ročník první. Tehdy, v roce 2006 na Zábradlí, četl na pokračování své povídky. A já do programu dle pravdy, byť s mystifikační pointou, napsal:
Herec, spisovatel, psycholog, profesor (1929). V Redutě provozuje text-appealy (57-8, se Suchým), spoluzakládá Divadlo Na zábradlí (58-62, se Suchým a pak i Havlem) a Nedivadlo (62-90, s Boškem, Suchařípou, Roubínkem…). Publikuje, píše pro rozhlas, podílí se na výzkumech psychologů. Po roce 68 učí na Lidušce. Na DAMU se vrací po listopadu 89. Vede Katedru autorské tvorby a pedagogiky. „Ivan Vyskočil, tedy ten, co neměl nikdy nic s břišní tanečnicí, nosí léta masku hodného dědouška, ve skutečnosti je to ale sám strašný čaroděj. Stačí mu malé zaklínadlo a zlaté paláce Thálie se řítí do hlubin. Na jejich travou a hřiby porostlých rovech pak provádí rituál svobodného, ztělesněného ducha.“ (Miroslav Bušek, Hlas Úbic).
