NA UMĚLECKÉ FRONTĚ NEKLID
Festival by měl být svátek, výjimečné období, vytržení z všednosti. Jenže svátkem se stalo, když žádný festival není. Tak moc se festivaly před covidem rozmohly. A teď se – covid necovid – zdá se vrací. Už je to dávno, co jsem na půdě grantové komise Ministerstva kultury prosazoval, aby před festivaly dostávala přednost podpora vzniku nových děl. Festivalové lobby si však prosadilo opak, vyčlenění svých „podniků“ do zvláštního programového okruhu podporovaného státem jako prioritní akce. Dnes, ve stavu finanční úzkosti, vyslovil v rozhovoru pro Hlídacího Psa (11.7.2022) podobný požadavek Štěpán Kubišta, ředitel Jatek 78 a 1.místopředseda rady Asociace nezávislých divadel. Stát by neměl tolik podporovat festivaly, říká, přičemž uvádí příklady z hudební oblasti: „Ministerstvo kultury podpořilo letos v rámci celé republiky devět hudebních klubů. Kluby, kde vzniká hudba, kde dostávají příležitosti začínající kapely, kde jsou zkušebny, nahrávací studia a tak dále. Devět klubů z celé republiky dostalo dohromady několik set tisíc. A Rock for People dostal 4,5 milionu a Colours of Ostrava devět milionů.“ Ten argument působí pádně… a přesto nesedí.
Zaprvé bych čekal, že Kubišta coby divadelník řekne, zda by velkým českým divadelním a tanečním festivalům ubral generálně procenta oproti loňské podpoře a ušetřené peníze přesunul na podporu nezávislé scény, nebo zda by některý z těch festivalů nepodpořil vůbec a v tom případě který: Tanec Praha, plzeňské Divadlo, hradecké Regiony, Letní Letnou…?
Zadruhé mě zarazilo to, co na webu tzv. Ústavu nezávislé žurnalistiky bulvárně vetkli i do titulku rozhovoru, totiž, že podporou velkých festivalů vlastně stát platí honorář Nicku Caveovi, který ty peníze nepotřebuje. Otázka ve skutečnosti není, zda ten honorář potřebuje Cave, ale zda česká hudební scéna potřebuje, aby u nás Cave a muzikanti jeho úrovně hráli. Je to stejné, jako kdyby se někdo ptal, zda musí český stát přispívat na hostování zahraničních cirkusových umělců na Jatkách, zda by nám Češi nestačili. Odpověď je myslím nasnadě. Bez těch hostů bychom zakrněli. Ani Cirk La Putyka, který je na Jatkách doma, by tu nebyl nebýt iniciačního zážitku Rosti Nováka z českého vystoupení francouzských QueCirQue.
Ještě jeden argument musím na podporu festivalů a zahraničních, drahých hostů vyslovit. V jejich sousedství roste i zájem publika o domácí umělce, kteří se taky díky tomu mohou na festivalech živit. I když ne uživit. Na to by bylo třeba aby se politici konečně přestali vymlouvat a dali na kulturu alespoň to jedno dávno slibované procento, a aby z toho procenta dali pořádnou část na nezávislou sféru, protože ta je skutečným zdrojem kvalitního umění.
Tento článek je reakcí na názory vyslovené v tomto rozhovoru: https://hlidacipes.org/stat-by-mel-podporovat-ceskou-kulturu-ne-platit-honorar-nicka-cavea-kritizuje-sef-jatek78-ale-prispiva-na-zahranicni-hvezdy-stepan-kubista-o-postcovidove-kulturni-promene/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu&fbclid=IwAR1g003XgVBRPA2E4WBeuB8ai4I81Ve9Y_UylESdZr3jNHAzOav7vcZ1GSM#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
x
ODPOVĚĎ ŠTĚPÁNA KUBIŠTY
Posílám svou stručnou do dvou bodů shrnutou reakci na polemiku.
1. V mém rozhovoru se několika způsoby a z několika stran ptám na jednu a tu stejnou věc. Proč je pro MKČR důležitější krátkodobá mobilita – přehlídky/festivaly, než tvorba a celoroční kulturní provozy? Proč je dotace na vstupenku na festival od MKČR větší, než dotace na divadlo které má za rok větší návštěvnost než festival, má zahraniční hosty, uvede několik premiér a veškerou svou dotaci vynaloží na honoráře místních umělců. Proč?
2. Znám úlohu festivalů pro kulturní prostředí. Mám je rád, chodím na ně a obdivuji jejich pořadatele. Velká část z nich je hodna podpory z veřejných peněz.
x
ODPOVĚĎ DAVIDA GAYDEČKY
1. Ministerstvo kultury neplatí honoráře zahraničních hvězd. To je naprosto zavádějící tvrzení. Honoráře hudebních hvězd se na jedné straně pohybují v jiných řádech než příspěvky Ministerstva kultury na hudební festival, a na druhé straně dost pravděpodobně většina pořadatelů tak jako my žádá o podporu nákladů spojených s jeho realizací a na podporu účasti různých tuzemských projektů a nenapadlo by je financovat z veřejných zdrojů honoráře těch hvězd. Hvězdy přispívají k vyšší návštěvnosti, která pak přispěje k efektivnějšímu užití veřejných prostředků na podporu tuzemské scény.
2. Ministerstvo kultury přispělo na Metronome Prague letos historicky poprvé. Do rozpočtu pátého ročníku přispělo Ministerstvo kultury na 4,5% nákladů, divákům tak 133 Kč na vstupenku.
3. Festivaly způsobují mobilitu dvojího typu. Za umělci přijíždí do jednoho místa velký počet diváků z tuzemska i zahraničí. Ti zahraniční v ČR utrácejí výrazné prostředky, které mnohonásobně převyšují finanční participaci veřejných institucí a rozšiřují počet potenciálních diváků i pro tuzemská vystoupení. Festivalů se pak účastní nejen sami diváci, ale i profesionálové. Díky našim akcím se např. kapela Mydy dostala na program kultovního britského festivalu Glastonbury. A pak je tu mobilita personálu, který akci připravuje celý rok. Týmy pořadatelů různých akcí jsou zapojeni do různých tuzemských i mezinárodních asociací a navzájem navštěvujeme naše akce v průběhu celého roku. V neposlední řadě pak dodavatelé či lidské síly, které pracují pro festivaly, kombinují tyto příležitosti s účastí na menších regionálních kulturních aktivitách.
4. Nemyslím si, že nějak pomůže vydělování kulturních aktivit dle žánrů či regionální působnosti ani zoufání, že jeden je na tom lépe než druhý. Celkově bude potřeba při rapidním nárůstu nákladů zajistit i nárůst příjmů či případně přímo zmíněné participace ze strany Ministerstva kultury. Jedná se tu o komplexní ekosystém, kdy by byla škoda, aby zkrachovaly větší či menší festivaly nebo klubová scéna. Ten problém nestojí „kluby a divadla proti festivalům“. Doufám. Je o tom, že bude potřeba spolupráce veřejných i soukromých institucí s producenty a organizátory, tak aby financování klíčových aktivit bylo do budoucna udržitelné a ty nezanikly. Jsme všichni v dost podobné situaci. Nebude to jednoduché, ale když tu bude vůle, určitě se cesta najde.
x
ODPOVĚĎ NA ODPOVĚDI
Bylo by jistě dobře, kdyby byla nová tvorba podporována stejně výrazně jako festivaly, kdyby rapidnímu růstu nákladů odpovídal růst příjmů, a to i co se týče přímé participace ze strany Ministerstva kultury. Otázka ovšem zůstává, jak toho prakticky docílit.
Jestli dobře rozumím, tak zvýšená přímá participace Ministerstva kultury je totéž, co požadavek, aby stát nesnižoval rozpočet tohoto rezortu, ale naopak, aby ho zvýšil aspoň na to mytické jedno procento. Potíž je podle mého soudu v nevýrazném prosazování toho zájmu. Pan ministr kultury řekl při besedě v Paláci Akropolis (Jak tvořit v kultuře udržitelně?, 2.6.2022), že situace si vynucuje úspory, že peněz na kulturu bude méně a že to procento měli lidé z branže prosazovat v dobách, kdy stát prosperoval a ne teď. Jenže to není pravda. Procento na kulturu je letitý požadavek, který už ministři ze všech dřívějších vlád, i těch, v nichž figurovalo ODS, strana pana ministra Baxy, odkazovali do sfér plánů do budoucna. Tedy činili totéž, co dnešní pan ministr. Ten má pro šetření jen lepší vysvětlení. Možná proto nikdo na oné besedě tvrzení pana ministra nevyvracel. Bohužel. Požadavek, aby rozpočet státu na kulturu nebyl ani za současné situace snižován, ale naopak, by měl podle mého názoru zaznívat stále a unisono. Jen tehdy snad půjde zabránit zanikání kulturních aktivit, těch politicky „slabých“, nezávislých zejména.
Třeba však David Gaydečka zrovna ty na mysli neměl, když napsal, že chce, aby bylo udržitelné financování „klíčových aktivit“. Bylo by dobře, kdyby upřesnil, které kategorie jsou podle něj ty klíčové, které tedy nemají zaniknout a jak myslí, že toho má stát dosáhnout. Podobně by měl Štěpán Kubišta upřesnit, jak si konkrétně představuje upřednostnění tvorby a celoročního kulturního provozu před festivaly. Možná dojdou k poznání, že chtějí totéž a kdoví, třeba se na tomhle požadavku pak shodne i celá kulturní obec. Jestli platí, co píše David Gaydečka a co naznačuje i Štěpán Kubišta, totiž, že jsou „všichni v podobné situaci“, tak by nemělo jít o nic složitého. Leč přiznávám se ke skeptičtějšímu pohledu na věc. Podle mé zkušenosti vítězí partikulární zájmy. Ba co víc: podpora partikulárních zájmů – vhodná pro „rozděl a panuj“ – vyhovuje i politikům.
