* Na konci března t.r. (2021) do redakce časopisu Svět a divadlo z odboru hospodaření s majetkem pražského magistrátu přišel výhružný dopis, z něhož jsme se dozvěděli, že státní příspěvková organizace Institut umění prohrála v roce 2019 spor o dům v Celetné, kde jsme my (i redakce ostatních časopisů) dvacet pět let v nájmu. A že dům teď místo státu patří městu. V tom dopise stálo (mimo jiné), že jsme se „bezdůvodně obohatili“ a městu dlužíme za nájem (a to mimochodem nájem vyšší, než jsme řádně platili Institutu umění, neboť město by bývalo bylo chtělo vyšší platby).
Na celém tom iracionálním požadavku město dosud trvalo a možná stále trvá. Respektive na něm trvala městem najatá advokátní kancelář, která dlouho jako jediná reagovala na naše dopisy. Institut umění prý od chvíle, kdy prohrál svůj spor, ztratil i právo uzavírat smlouvy s nájemníky a vybírat od nich platby. Kupodivu se ale neprávem neobohatil Institut umění: obohatili se – dle oné na hlavu postavené logiky – ti, kteří na základě smlouvy s touto státní organizací platili spořádaně sjednaný nájem.
Nyní jsme v patové situaci. Máme sice dál redakci v Celetné, ale zatímco Institut s námi nájemní smlouvu k 12.květnu t.r. ukončil, město nám žádnou novou, která by neobsahovala absurdní požadavky, nenavrhlo. Jediné, co se na konci srpna objevilo, je Institutem umění vypracovaný náčrt trojstranné dohody, která by vyřešila alespoň údajné dluhy. Zda bude tato dohoda opravdu uzavřena, však stále nevíme.
Už na začátku června jsme se proto obrátili i na Hanu Třeštíkovou, radní pro oblast kultury, a Jiřího Sulženka, ředitele odboru kultury, s žádostí, aby kauzu, která má podle nás politický rozměr, posoudilo i politické vedení města. Až po třech měsících, na konci srpna, zareagoval pan Sulženko s prohlášením, že jeho odboru se to netýká a že politický rozměr kauza nemá. Navrhl však možnost získat – jak píše – výhodný nájem v prostorách Pražského kreativního centra. Od té doby marně čekáme na konkretizaci nabídky. S názorem, že kauza politický rozměr nemá, ani s tím, že se to netýká kultury, ovšem nesouhlasím. Však celá tahanice ladí i s letitým nezájmem pražského magistrátu o podporu uměleckých odborných periodik. A protože v nepřehledných situacích, jako je tahle, člověk nenachází slušnost ani spravedlnost, snadno podlehne pocitu, že se jedná o konspiraci, že cílem není nic jiného, než vyštípat současné obyvatele z Celetné 17, a pak ten dům nějakému příbuznému či známému po babišovsku prodat.
Zhruba těmito slovy jsem „kauzu Celetná“ popsal i 15.září ve svém příspěvku na konferenci Culture Get-Together. Myslel jsem, že mé vystoupení vyvolá nějakou veřejnou reakci: při konferenci, na magistrátu, v médiích, mezi kritiky, divadelníky, ve výboru Českého střediska ITI, který jsem jako jeho člen o vyjádření několikrát žádal. Jenže se nestalo nic.
* Osobně se mě velmi dotýká směs vyslovené sprostoty a neserióznosti ze strany radnice (zdá se, že ani povinnost odpovídat na dopisy už úředníci a politici nemají), a můj pocit zklamání se značně prohloubil nedostatkem solidarity, s kterou jsem se setkal v divadelní obci. Zdá se (někteří to naznačují), že zde panuje strach z magistrátu, který je dobře nedráždit, neboť může trestat (např. neudělením dotace). Až do letoška mě nenapadlo, že bych se s normalizačním konformismem a zbabělostí, které pamatuji z dob komunismu, mohl znovu setkat. To, že se s nimi setkávám, je pro mě nesnesitelné. Proto jsem se rozhodl opustit všechny své profesní role: rezignoval jsem na funkci předsedy a člena výboru České asociace divadelních kritiků, člena výboru českého střediska ITI atd. a s koncem roku (a ročníku) opustím po 32 letech šéfredaktorování i časopis Svět a divadlo (i když jde – jak se říká – o moje dítě).
Protože ale nechci odejít, aniž by se situace vyřešila, požádal jsem 11. října osobním dopisem o pomoc primátora. 21.října – tzv. „než pan primátor odpoví“ – se ozvala Hana Třeštíková. Ve svém psaní nenabízí žádné řešení, jen ujišťuje, že nás nechtějí vyhodit, že pracují intenzivně a že prý máme „napnout své úsilí“ směrem k Ministerstvu kultury a IDU. O co máme usilovat, v tom dopisu uvedeno není. Stále tedy platí, že nás město bere za rukojmí svého sporu se státem, sporu, jehož nejsme účastníky a o jehož povaze taky nic nevíme.
* Tento text jsme vyvěsili na našem webu s datem 31. října 2021, ale na popsané situaci se ani dál nic neměnilo. Ani pan primátor nám nenapsal. Jen od paní radní Třeštíkové se nám dostalo ujištění, že nás nikdo z redakce v Celetné nevyhodí. Až 22. listopadu přišly z advokátní kancelaře aktuálni podoby finalizovaných (tedy ještě ne zcela městem a státem definitivně domluvených) dohod a smluv. V těch již není řeč o „bezdůvodném obohacování“, zůstal však požadavek doplatit městu rozdíl mezi nájmem, který jsme odváděli od roku 2019 státu, tedy IDU, a tím, ktery by bývalo bylo chtělo město, kdyby s námi bývalo bylo mělo smlouvu.
Nyní (9. prosince 2021) jednáme.
P.S.: Do konce roku 2021, tedy i do konce mého šéfredaktorování, si dala advokátní kancelář volno (o městských úřednících a politicích nemluvě). K jakési dohodě s redakcí SADu došlo, pokud vím, zhruba půl roku po mém odchodu.
