Za normalizace se po Praze vyprávěla tahle, údajně autentická historka Jiřiny Bohdalové. Byla na jakési slezině umělců s komunistickými funkcionáři, odskočila si na dámy, a když vycházela, z pánů se vynořil Lubomír Štrougal. Bohdalová, aby zažehnala rozpaky, se mu jala vyprávět anekdotu. „V Anglii se před toaletou srazili dva lordi. Jeden šel k umyvadlu, druhý ne, a ten první spustil: Nás v Oxfordu učili,…

Jako druhou vsuvku vkládám článek z čísla 3/1996. Věnovaný je frašce v reflexi tří legendárních inscenací: Okno do hlavy (Labiche, Pokorný, Divadlo Komedie), Hlava medúzy (Vian, Lasica, Studio Ypsilon) a O škodlivosti tabaku a pod. (Čechov, Strnisko, Štúdio S).

Před dávnými časy v předalekém 20. století, někdy v první půlce 60. let, jsem se na pionýrském táboře dopustil urážky národního symbolu. Přesněji dvou symbolů. Při ranním vztyčování vlajky a zpěvu státní hymny jsem totiž dostal škytavku. Dozorující soudružku to natolik urazilo, že mi dala pohlavek. Nespravedlivý: za škytavku jsem nemohl. Popuzená pionýrská vedoucí zjevně usoudila, že mohl. Ve mně se zážitek…

Požadavek korektního humoru na první pohled souvisí s jinými pokusy o mravní očistu společnosti (me-too, Ne!musíš to vydržet…), v nichž lze najít projev zvýšené odvahy u léta ponižovaných. Zároveň je v takové mravokárnosti spatřována obdoba honů na čarodějnice, tedy fanatismu, který bývá projevem oportunistické zbabělosti a hysterie. Asi jde o dvě strany téže mince, které postihují ve větší či menší míře i každou mravopočestnost.…